Štítky

pondělí 5. června 2017

Básníci, veršotepci a typomani.

Dnes může publikovat prakticky každý a taky to dělá! Zatracený internet...
Malá úvaha o (po)tvořitelích poezie, literatury v řeči vázané.
Poznatek 1: Každý básník je veršotepec. Nesmí se mu to říci, rozplakal by se. 
Básník musí být mocen veršování jinak by nemoh básnit. Nemůže být sochařem někdo, kdo neumí vzít do ruky majzlík!
Poznatek 2: Jen málokterý veršotepec je básník. Nesmí se mu to říci, mohl by se posrat.
Poznatek 3: Básník tvoří aby tvořil, veršotepec píše aby publikoval.


A jsme u toho!

Publikování: Básník jaksi z podstaty chce publikovat knižně a nemá to lehké. Nakladatelé se do poezie nehrnou protože ač o sobě vzletně hovoří jako o dělnících kultury, raději vydávají něco, z čeho jsou peníze. Díla veršotepců se knižně nevydávají vůbec, nakladatelé ze sebe zásadně nedělají idioty.
Kam tedy s verši veršotepce co si o sobě myslí, že je básník?


Na Web!

Buď na svůj ale raději někam, kde může zkřížit svůj brk s ostatnimi a zabojovat. Tak vznikl LITERÁRNÍ WEB. Někdy ho navštivte a budete žasnout, jaké hovadiny je schopen člověk zplodit.
Teď ovšem musím odpovědět na otázku která Vám bloudí hlavou:

"A co ty mudrlante jsi zač? A publikuješ?"

Jsem docela ucházející veršotepec ale rozhodně se nepovažuji za básníka. Příliš si poezie vážím.
Publikuji tady. Jednou jsem se pokusil vstoupit na portál Liter.cz ale vyloučili mě. Měl jsem jedovatě trefné poznámky k dílům přispěvatelů a také jsem napsal básničku, která se jim fakt nelíbila.


Co je tu zoufalství co je tu bolu,
co lásek umrdlých s živými spolu!
Co je tu slz a touhy,
za celý portál dlouhý!
Krví ran co nikdy nebudou zhojeny,
je pažit portálu den co den hnojený!
Jak žírná je ach tato louka,
pro básnického nedouka!
Co je tu zoufalství, co je tu bolu...
Toť skvělé pastviště cynických volů,
jako jsem já..
Tramtadadá!





Žádné komentáře:

Okomentovat