Štítky

úterý 13. června 2017

Jean des Entommeures

Tenkrát ještě žili ve Francii Francouzi a ne ona podivná míchanice, co tam žije teď.



"Nájezdníci tak sobě vedli a se pachtili, loupežíce a kradouce, až dospěli do Seuillé. Olupovali muže i ženy, brali, co jim do ruky přišlo a nic jim nebylo příliš nedostupným ani příliš těžkým.
Vyplenivše takto celé město, hnali se v děsné vřavě na opatství.
Ubozí mniši nevěděli v té chvíli, ke kterému ze svých svatých mají se utéci pro ochranu. Pro všecky případy dali zvoniti všemi zvony, aby sešla se celá kapitula. Tam ustanovili konati krásné procesí obohacené mnohými modlitbami a litaniemi proti úkladům nepřátel a krásnými žalmy pro dosažení míru, jakož i pro záchranu jejich krásné vlasti a dobrého krále.
Tehdy byl v opatství klášterní mnich jménem bratr Jan, mladý, dvorný, svěží, silný, obratný, smělý, dobrodružný, rozvážný, vysoký, hubený, s dobrou vyřídilkou a mocným nosem. Máme-li vše říci rázem, mohl-li se někdo nazvati dokonalým mužem, byl to on.
Tento bratr Jan, když uslyšel hluk, který způsobili nepřátelé v ohradě jejich vinice, vyšel, aby se podíval, co se děje a tu zpozorovav, že sklízejí na jejich vinici, kde pěstovali si mniši pro sebe něco do sudu, vrátil se na kůr chrámový, kde byli shromážděni mniši celí vystrašeni. 
Bratr Jan vida je, že jen zpívají žalm: "Proti útokům nepřátel . . ." pravil jim: "Pěkně, velmi pěkně tu zpíváte, ale vězte, že v naší vinici jsou nepřátelé, kteří si zase pěkně řeží hrozny a kazí révu, že tam jistě aspoň po čtyři nebo pět let nevypaběrkujeme ani jediného zrnéčka."
Tu převor kláštera přísně pravil: "Co zde chceš, proč maříš takto naši pobožnost? Odveďte jej do vězení!"
Ale bratr Jan se nedal a vyzval všecky, aby šli s ním chránit majetek kláštera proti nepřátelům.
A také hned svlékl svůj dlouhý hábit a uchopil hůl s křížem, jež byla vyřezána z pně jeřábového, dlouhá jako oštěp, na pěst silná a trochu také kdysi pomalovaná květy liliovými, dnes již skoro úplně setřelými. Tak vyšel v pěkném kabátci, použiv své kutny jako šerpy a se svou holí vrhl se tak prudce na nepřátele, kteří bez jakéhokoliv pořádku a bez praporu, bez trubače i bubeníka sklízeli jejich vinici.
Vrazil na ně tak prudce, aniž by byl vzkřikl "pozor", že je porážel napořád, oháněje se svou holí na pravo a na levo přesně dle pravidel starého šermu. Jednomu vyrazil mozek, druhým zpřelámal ruce i nohy, jiným přetrhal křční obratle, jiným zase rozbil slabiny, urazil nos, rozdrtil holeně, vymkl kosti, roztříštil předloktí.
Spatřil-li, že se někdo chtěl schovati do hustších rév, anebo že se chtěl někdo spasiti útěkem, nebo tím, že se škrábal na strom, mysle že tam bude v bezpečí, ihned mu natloukl přes hřbet.
Byl-li ještě někdo tak nerozvážný, že chtěl mu tváří v tvář odporovati, probodával ho naveskrz, jiným dával ránu ze strany. Věřte, že to bylo nejstrašnější divadlo, jaké bylo kdy kde k spatření.
Křik sténajících byl tak veliký, že převor kláštera vyšel se všemi svými mnichy, kteří spatřivše ubožáky tyto tak zporážené po vinici a smrtelně zraněné, vyzpovídali některé z nich. Ale zatím, co kněží zpovídali,přiběhli novicové na místo, kde bojoval bratr Jan a tázali se ho, v čem by chtěl, aby mu pomohli.
Tento jim odpověděl, aby dorazili ty, kteří jsou po zemi. Tu novicové zanechavše své kutny pod zcela blízkým loubím, počali dorážeti ty, které bratr Jan byl těžce zranil.
Potom zahradil svou s křížem celý průlom, který byli učinili nepřátelé. Tak byli pobiti všichni z vojska, kteří byli vstoupili do vinice.
Nikdy se nevrhl poustevník Maugis, o němž psáno jest v pověsti o činech čtyř synů Haimonových, tak udatně se svou holí proti Saracenům, jako to učinil mnich Jan proti nepřátelům se svou jeřábovou holí s křížem…".


Samozřejmě je to Rabelais jen mírně prostříhaný.

Žádné komentáře:

Okomentovat